Armaturka

Tektonika paměti

Vernisáž

 | 17. 12. 2014 . 18:00 | Galerie Emila Filly

Pohyby osobních vzpomínek v českém a slovenském umění mladé generace

trvá do 22. 1. 2015

Adéla Babanová, Štěpánka Bláhovcová, Miroslav Hašek, Katarína Hládeková, Romana Horáková, Blanka Kirchner, Magdaléna Kuchtová, Dominik Lang, Monsters, Katarína Poliačiková, Pavla Sceránková, Rudolf Samohejl, Štěpánka Sigmundová, Tereza Sochorová, Jaroslav Varga

Kurátorky: Lucie Machová a Anna Vartecká

Tektonika-plakau0301t-alesu030C tisk-2

Jedním ze dvou impulzů pro vznik této práce byla kniha německého literárního teoretika a kulturního antropologa Andrease Huyssena Přítomnost minulého – urbánní palimpsesty a politika paměti (2003), kde se autor obrací i ke způsobům přenosu a uchovávání osobní paměti. Představuje tak čtenáři člověka jako bytost přirozeně reagující na vnější svět, když si na základě vlastních vzpomínek vytváří svou historii a hledá své místo ve světě. Inspirativní je Huyssenovo uvažování o některých projevech současného umění, ve kterých nachází stopy minulosti a které přibližuje pomocí literárněvědné metafory palimpsestu, tj. textu skrytého pod jiným textem, ať už v doslovném významu fragmentů záměrně odstraněného textu nahrazeného na témže mediu textem novým, nebo v přeneseném významu vícevrstevných textů postmoderních.

Druhým silným motivem byla site-specific instalace Dominika Langa Spící město. 2011 představená na benátském Bienále 2011, kde byl divák svědkem střetu dvou sochařských principů formou nikdy nerealizovaného uměleckého dialogu syna s otcem.Práce si vybírá specifické oblasti paměti, na něž se jednotlivě soustředí: Rodinná historie, Osobní a společná paměť, Paměť a vnímání, Paměť místa, Deníky. Tyto okruhy pak výstava přibližuje z pohledu jedné generace lidí narozených v letech 1980–89. Konkrétní díla jsou tak výběrem z tvorby českých a slovenských autorů opakovaně se ve svém umění vracejících k minulosti.

Výstava se zaměřuje také na generační specifičnost, shody a rozdíly v uměleckých strategiích práce se vzpomínkou.

Spojení česko-slovenské scény vychází z přirozených vazeb těchto dvou zemí, které do roku 1992 nedělila žádná hranice. I dnes mají mnoho společného. Geograficky, politicky a také uměleckohistoricky. Do velké míry jsou akademická prostředí obou států stále propojena. Silná je fluktuace studentů i pedagogů, umělecké přehlídky a soutěže jsou cílené na česko-slovenskou oblast.

press
video
fotogalerie