Armaturka

Apocalypse Me

Vernisáž

 | 2. 3. 2016 . 19:30 | Galerie Emila Filly

mezinárodní výstavní projekt
trvá do 15. 4. 2016

POSTERx

Vystavující umělci:
Josef Bolf, Aleš Čermák a Michal Cáb, Martin Kohout, Vilém Novák, Anna Slámová, Pavel Sterec, Palo Cháán: Patricie Dominguez (Chile) a Irvina Morazan (El Salvador)

Kurátor: Jan Zálešák

Obvykle chápeme apokalypsu jako něco, co na lidstvo jako celek dopadá zvenčí. Rázné gesto, jímž Bůh ukončí divadelní hru, aby po krátké přestávce pozval hrstku vyvolených na nekonečný raut; přírodní nebo kosmická událost, jež v jediném spektakulárním okamžiku škrtne rozepsanou kapitolu „dějin člověka“. Apokalypsa je o radikálním převrácení pólů aktivity a pasivity, které z lidí udělá pouhé statisty přihlížející vlastnímu konci. Zvratné zájmeno v názvu výstavy nicméně signalizuje jiné pojetí, v němž se z apokalypsy jako „velkého příběhu“ může stát pouhá „událost“, nebo spíše „status“. Z úrovně kosmického řádu rázem klesáme na rovinu narcistního hnípání v osobních problémech. S tím, jak je zvnitřňována a stává se součástí struktury já, přestává být apokalypsa něčím vnějším – prostupuje našimi těly, z reprezentace (ať už jsou to výjevy z evangelia nebo hollywoodský film) se mění v perspektivu. Mottem už není „apokalypsa nyní“, ale „apokalypsuj mě“, a právě zhroucení distance mezi osobním a univerzálním je začátkem, od kterého se začala odvíjet skladba výstavy.

Pokusy nějak popsat, o čem výstava bude, rychle odhalily, že sdělnější než „apokalypsa“, může být slovo krize. Za dílčími fasetami obecně pociťované krize (politické, finanční nebo ekologické), je rozklad řádu osvícenské racionality, z něhož povstal náš svět. Podle Alfa Hornborga se rozpad ontologie, na které byl tento řád vybudován, projevuje ztrátou naší schopnosti rozumět artefaktům spojovaným s představou, že se jedná o autonomní aktéry: penězům a technologiím. Pedro Neves Marques v podobném duchu píše o tom, že „technokapitalismus vykazuje příznaky animistické transformace“. Nemusí se jednat právě o pokročilou umělou inteligenci – i naše chytré telefony, a koneckonců celý „internet věcí“, proti nám stojí podobně neproniknutelné, tajemné a plné záhadného života jako hluboký les před našimi dávnými předky.

Ať už jsme byli nebo nebyli moderní, je zjevné, že se ontologie, na které modernita stojí, otřásá v základech. Antropologové dnes obrací svůj zájem k předkolumbovským civilizacím, u kterých nacházejí odlišnou dynamiku vztahů mezi kulturním a přírodním, zatímco filosofové z okruhu spekulativního realismu usilují o odstranění fundamentální ontologické distinkce mezi subjekty a objekty a všude tam, kde jsme ještě nedávno viděli jen „věci“, „stroje“ nebo „přírodu“, nachází aktéry s vlastními ne-lidskými záměry.

celý text

video
fotogalerie
press