Armaturka

ukázky galerijních animací

Výstava Miloš Michálek: Kabinet
žáci 1. stupně ZUŠ

Galerijní animace probíhala jako procházka výstavou se zastavením u jednotlivých děl. Každé zastavení zároveň ukrývalo jeden ze soutěžních úkolů, který nám o díle mnohé napověděl. Žáci soutěží ve skupinách a po splnění úkolu si vždy o díle povídáme, ptáme se, fantazírujeme, vymýšlíme…

Jedno ze zastavení proběhlo také u díla Chodec K, ve kterém autor od roku 2003 fotografuje ústeckého bezdomovce, jehož pravidelně potkává. Každá skupina na základě pečlivého pozorování fotografií vymyslela krátký příběh. (Kdo je muž na fotografiích, co dělá, proč je fotografován?). Při plnění úkolu si žáci všímali, co muž dělá, kde se nachází, co má na sobě apod., pozorněji dílo vnímali, všímají si detailů a postupně vymýšleli příběh – dílo si sami pro sebe interpretovali.

IMG_16581

zpět na Lektorské centrum

Výstava Nulla Dies Sine Linea
žáci 1. stupně ZUŠ (1. – 2. třída)

Výstava představila současné umělce, jejichž tvorba je více či méně spjata s kresbou. I my jsme proto společně kreslili, hráli si a také si povídali. Zajímalo nás, co je to kresba a jak vzniká? Kde se děti s kresbou setkali a čím vším a na co je možné kreslit? Ve skupinách žáci pomocí několika jednoduchých soutěžních úkolů nacházeli pomyslnou cestu k jednotlivým dílům:

Na podlaze jsou nataženy dva dlouhé (cca 4 metry) papíry. Vždy dva žáci ze stejné skupiny se postaví na jeden konec papíru zády k sobě. Mezi zády drží tyč, k níž je provázkem připevněn štětec namočený v barvě. Úkolem žáků je udržet tyč vlastními zády mezi sebou a takto přejít na druhý konec papíru. Tímto pohybem žáci zároveň kreslí. Skupina, které tyč padala méně, vyhrává. Takto se žáci probojovali k dílu Jiřího Franty a Davida Böhma Skoro nic není úplně – sérii videí, v nichž je kresba realizována pomocí neobvyklých nástrojů či situací (tyč, kterou drží provazochodec při přechodu lana, houpání lodi, větve ve větru, odbíjejí zvon, smyčec při hře na basu apod.). Po skončení úkolu jsme si povídali o díle i právě prožité hře: Kdo nebo co, je autorem kreseb? Nakreslily kresbu děti? Jejich záda? Nebo spíš soutěž samotná? Nebo ten, kdo určil její pravidla? A co ve videích Franty a Böhma, kdo nebo co tam vytváří kresbu?

_MG_8962sv_1_jachimova_stanova_hanzlik

zpět na Lektorské centrum

Výstava Dresdner Wald
žáci 8. a 9. třídy ZŠ

V animaci k výstavě drážďanské malby bylo využito principů a prostředí Facebooku. Při prohlídce výstavy žáci označovali vybraná díla samolepkou „like“ a za pomoci nalepovacích lístečku k nim psali komentáře. Při společné prohlídce s lektorem pak zdůvodňovali svůj výběr i jednotlivé poznámky, probíhala živá diskuze.

V praktické žáci vytvořili imaginární facebookové profily jednotlivých autorů. Od lektora získávali potřené informace či je sami dohledávali nebo vymýšleli – přiléhavými přívlastky charakterizovali tvorbu autora; techniku, kterou tvoří; vymysleli film (název, žánr i děj), který by byl tvorbou autora inspirován, apod. Součástí autorova profilu byly také fotografie – reprodukce dalších děl, která nebyla na výstavě zastoupena. Ty žáci sami dle svého uvážení vybírali z množství dalších reprodukcí, hledali podobnosti, všímali si klíčových prvků v tvorbě autora, motivů, které jsou pro něj typické, barev, kompozice, techniky apod.

Na závěr jsme si jednotlivé profily společně prohlédli, žáci sdělovali informace o autorech, jak tvorbu autora charakterizovali, proč vymysleli právě tento konkrétní film. Na základě společných prvků v tvorbě jednotlivých umělců žáci „navazovali přátelství“ mezi autory. Ve společné diskusi pak sdělovali, jaké si zvolili přátele, co mají díla jednotlivých autorů společného, v čem se naopak liší, jaké je téma výstavy a jak se odráží v tvorbě konkrétních umělců.

Dresden_wald03

zpět na Lektorské centrum

Výstava Pavel Mrkus: Radiolaria
žáci 2. stupně ZUŠ a SŠ

Při prohlídce výstavou, která se téměř celá odehrávala potmě, žáci objevili obálky ukrývající fotografie Mřížovců – podmořských mikroorganismů, jimiž se autor ve své tvorbě inspiruje. Na druhé straně fotografií byly otázky související s výstavou. Správné odpovědi nám prozradily informace nejen o výstavě a samotném umělci, ale také odhalili tajenku: MŘÍŽOVCI.

V praktické části se žákům naskytla jedinečná příležitost zasáhnout do samotného díla – video – projekcí inspirovaných strukturou mřížovců reagujících na předem vytvořenou skladbu, která zněla v galerii. Skladba byla vypnuta, žáci si vybrali improvizované hudební nástroje (od nádobí a příborů po „chrastítka“ a „pískátka“), na které hráli nejprve neorganizovaně, každý dle svého uvážení, poté byl vybrán dirigent, který své spolužáky „řídí“ a rozehrával tak improvizovanou skladbu. Žáci sledovali, jak jejich hra ovlivňuje jednotlivé video-projekce.

V další fázi byla skladba opět spuštěna, žáci měli k dispozici svítící náramky. Jejich úkolem bylo reagovat na hudbu pohybem svého těla. Vše bylo snímáno kamerou. Nejprve se každý žák pohyboval dle vlastního uvážení, poté byly přiděleny role: každý žák reagoval vlastním opakujícím se pohybem těla na jiný typ zvuku (vysoké tóny, nízké tóny, údery apod.).

Po praktické činnosti následovala diskuze, bez níž by animace nebyla úplná. V ní si žáci uvědomili rozdíl mezi fází, kdy se projevovali nekoordinovaně a kdy byli ovlivněni předem stanovenými pravidly. Podobně také umělec předem stanovil pravidla, podle kterých světelné struktury v projekcích inspirovaných mřížovci reagují na znějící skladbu.

Na závěr diskutujeme také o neobvyklé možnosti, která se žákům při animaci naskytla – zasáhnout do samotného díla. Pokud by na výstavě byly zastoupeny malby, také bychom měli možnost do nich zasáhnout? Soudobá tvorba využívající nová média toto umožňuje, je však důležité si uvědomit, do jaké pozice se žáci tímto krokem dostali a co s dílem udělali. Kuchař také nenechá své hosty, aby si v restauraci pokrm dovařili sami.

2015_01_28_Pavel_Mrkus_Radiolaria_16

zpět na Lektorské centrum

Výstava Japonský plakát
žáci SŠ

V úvodu jsme si pomocí obrazové projekce připomněli, co je typické pro Japonsko a japonskou kulturu. Žáci nejprve sami vzpomínali, co se jim v souvislosti s touto zemí vybaví, společně jsme si pak povídali jak o japonské elektronice, automobilovém průmyslu, jídle, origami, japonském umění aranžování květin ikebana, čajových obřadech, náboženství, divadle, umění, kaligrafii, anime, japonských komiksech manga, fenoménu kawaii (Helo Kitty) a pro Japonsko typických bizarních televizních soutěžích, tak o přírodních a průmyslových katastrofách (Havárie elektrárny Fukušima I).

Následovalo společné prohlédnutí výstavy japonského plakátu doprovázené výkladem lektora a diskuzí se žáky. Zaměřili jsme se především na plakáty sociální a společenské odkazující často k tragickým událostem či těžkým životním podmínkám, využívající však pro Japonsko typickou vizuální roztomilost.

V praktické části žáci ve dvojicích vyvářeli filmové plakáty s hororovou, krimi, thrillerovou či katastrofickou tématikou. Jejich úkolem bylo zapojit do plakátu předem vybranou postavičku (postavičky) ve stylu kawaii a pracovat tak s kontrastem žánru vybraného filmu a roztomilostí zobrazení. V závěrečné reflexi jsme zhodnotili jak vzniklé plakáty a způsob jejich provedení, tak celkový průběh animace.

_MG_0364

zpět na Lektorské centrum

Výstava Sudetská rapsodie
žáci 1. stupně ZŠ

V úvodní motivační části jsme si nejprve na mapě Českého středohoří společně ukázali, jaká města zde děti znají, která navštívily a kde žijí vystavující umělci Michaela Thelenová a Martin Kuriš. Při společné diskuzi se žáci dozvěděli, co jsou Sudety, kde se nacházejí a jak souvisí s tvorbou obou umělců.

Při jednoduché hře si žáci ve dvojicích prohlédli celou výstavu. Pomocí přidělených předmětů ukrytých v dílech Martina Kuriše, hledali jednotlivé obrazy a vymýšleli fantazijní příběhy o lidech, které zobrazují. Pozorně si všímali jednotlivých postav, prostředí, ve kterém se nacházejí a činností, které dělají. Společně jsme si pak jednotlivé příběhy vyprávěli, diskutovali o konkrétních obrazech, v čem jsou neobvyklé, zvláštní, jak jsou namalovány, co se na nich odehrává, co mají společného, apod. Žáci se rovněž dozvěděli zajímavé informace o jejich autorovi. Povídali jsme si také o snech a jak je nejlépe zobrazit. Malbou nebo fotografií? Které médium by si děti vybraly a proč?

GEF_Rapsodie10

zpět na Lektorské centrum

Výstava Jiří Bartůněk: Minulost je past
žáci 2. stupně ZŠ a SŠ

Při společné procházce výstavou si žáci pomocí přidělených kartiček s pojmy všímali prvků, které provází autorovu tvorbu (práce s písmem, tematika smrti, ironie a sebeironie, citace, recyklace, netradiční malířské postupy a materiály apod.) i jednotlivých přístupů k malbě a závěsnému obrazu. Zastavení u vybraných děl doprovázel výklad lektora a společná diskuze, kdy se žáci dozvěděli nejen pozadí vzniku konkrétních obrazů, ale také mnoho zajímavých informací o samotném autorovi.

Na interaktivní komentovanou prohlídku navázala výtvarná činnost, při níž žáci pracovali s logy významných světových firem. Jejich úkolem bylo technikou asambláže, za pomoci různorodých materiálů a práce s textem či symbolem daného loga, ironizovat či zesměšnit danou značku.

Animace byla zakončena společnou diskuzí nad vzniklými pracemi, kdy žáci sami zhodnotili své práce a diskutovali, jakým způsobem kdo přistoupil k zadanému úkolu.

GEF-Bartunek04

zpět na Lektorské centrum

Workshop k výstavě Somnus de avibus
děti ve věku 5–11 let

Výtvarný workshop se podobně jako textilní tvorba oděvní návrhářky Petry Kafky inspiroval tématem přírody. Děti v průběhu dílny zapojili více smyslů, především zrak a hmat ale také čich. Při tajemném průchodu do galerie skrze černou látku posetou květinami děti dostávaly šátek a vstupenku v podobně přírodních amuletů.

Po společném povídání a prohlédnutí vystavených oděvů jsme se přesunuli do výtvarného ateliéru, kde byla připravena haptická hra. Pomocí hmatu žáci poznávali různorodé přírodní materiály a předměty (šišky, kůra, hlávkový salát, písek, kameny, listí, zrní, kusy dřeva, jablko, hlína apod.), které popisovali ostatním (Je to tvrdé, nebo měkké, pevné, nebo křehké? Jaký to má tvar?), nesměli však prozradit, o jaký předmět se jedná, to hádali ostatní.

Na haptický úkol navázala výtvarná činnost, při níž děti malovali přírodními „pigmenty“ na šátky, které dostaly na začátku workshopu. Pro malbu měly k dispozici maliny, borůvky, jahody, červenou řepu, kari a červenou papriku, sterilovaný hrášek a sochařskou hlínu. Celý workshop od začátku do konce provázelo téma přírody. Děti si vyzkoušeli, že vhodným nástrojem k malování mohou být i vlastní ruce a že lze malovat i jinými než syntetickými barvami.

IMG_1688

zpět na Lektorské centrum