Armaturka

Realizace v rámci Inkubátoru Předlice

Hřiště v Předlicích

V rámci programu Člověka v tísni na podporu sociální integrace v sociálně vyloučených lokalitách, a tedy i v části Předlice, vznikla idea oživit tamní zahradu novým mobiliářem. Impuls vyšel přímo z Člověka v tísni, který oslovil Jana Fišera, vedoucího ateliéru Design interiéru. Na základě tohoto prvního kontaktu vznikly návrhy betonového reproduktoru Tomáše Sákry a Aleše Kachlíka a lavička Mikuláše Zippera (mobiliář vznikl v projektu Univerzita Předlice). Realizaci předcházelo dlouhodobé zkoumání lokální situace. Designéři byli v kontaktu nejen s Člověkem v tísni, ale i přímo s dětmi z komunitního centra, kterým bylo vybavení v zahradě určeno.

Mikuláš Zipper, student ateliéru Design interiéru a zároveň jeden z rezidentů kreativního inkubátoru v roce 2014, navrhl pro Člověka v tísni sezení do zahrady. Jeho “Předlavice” je tzv. zátěžová lavice, sestavena ze dvou železobetonových bloků odlévaných do forem a čtyř odpadních rour. Byla navržena s předpokladem co nejnižších nákladů a dlouholeté trvanlivosti materiálů.

IMG_7823x

______________________________________________________

Podpora Činoherního studia

Mezi projekty, které překročily hranice fakulty i předlické kulturní fabriky, patří grafické realizace Monsters (Michaela Labudová a Pavel Frič) a studia Mančaft (z původího sdružení se část odtrhla a založila studio Les kanců). Máme na mysli tvorbu, která vznikla jako spontánní reakce na dění kolem dnes již bývalého Činoherního studia v Ústí nad Labem. Kauza, která vyvrcholila ukončením činnosti divadla, provázela nejen obyvatele města, ale i českou kulturní obec. Grafičtí designéři vytvořili loga, plakáty a stali se dokonce spoluorganizátory některých akcí, podporujících herecký spolek (Monsters byli např. spoluorganizátory Pikniku za svobodnou kulturu). Zajímavé bylo sledovat transformaci loga Činoherního studia, do jehož původní verze zasáhla Michaela Labudová a následující úpravy se chopil Michal Kukačka. Jeho Dokument vizuálního odboje, který prezentoval na výstavě Made in Fabrik v galerii Pro design na konci roku 2014, představil vizuální projevy lidové tvořivosti anonymních autorů, vztahujících se právě k novému divadelnímu logu. Grafické prvky loga (srdce a kovadlina) přirozeně převzali, aby tak reagovali na situaci kolem divadla. Srdce a kovadlina se tak v různých formách staly nosným identifikačním symbolem celé revolty.

______________________________________________________

Naučná stezka po zaniklých obcích pod Bukovou horou

Původní stezka vznikla v roce 2007 v rámci předmětu Postindustriální archeologie na Filosofické fakultě UJEP (dále jen FF UJEP) v Ústí nad Labem, vedeného ředitelem Archivu města Ústí nad Labem Vladimírem Kaiserem. Provázel ji průzkum historických souvislostí a dokumentů, mapování terénu, zajištění povolení a vytvoření základního turistického značení.

Iniciátorem nového značení stezky byl historik Děčínského archivu a doktorand FF UJEP v Ústí nad Labem Petr Karlíček. Nápad obnovit tuto turistickou cestu vznikl spontánně při procházce stezkou v roce 2013 a došlo tak k přirozené spolupráci mezi dvěma fakultami ústecké Univerzity, historiky (Petr Karlíček), grafickými designéry (Monsters – Michaela Labudová, Pavel Frič), kurátorem (Romana Veselá) a Zubrnickým skanzenem (Karel Konopka). Pojetí nového značení naučné stezky vychází právě z diskuze mezi těmito třemi obory. Studium historických vazeb muselo být nutně konfrontováno s praktickou realizací v prostředí, a to vše by se neobešlo bez koordinátora, který vnímal a zpracovával spojení všech prvků v jeden celek.

Trasa začíná na okraji Zubrnic a pokračuje náročným kopcovitým terénem podél Bukové hory směrem do Malého Března. Délka stezky je 11 km a dochází k převýšení přes 500 metrů.

Místa stezky jsou velmi špatně přístupná. I z tohoto důvodu byl původní plán, totiž vytvoření klasické naučné stezky s popisem míst, nakonec nerealizovatelný. Autoři rekonstrukce stezky se proto rozhodli vytvořit česko-německého průvodce – tištěnou mapu, která je primárním vodítkem po zaniklých obcích a symbolickým spojením mapy z 30. let 19. století a současnou trasou. Obsahuje příběhy a informace o životě původních obyvatel obcí pod Bukovou horou.

Na základě průvodce pak začali řešit konkrétní vstupy do krajiny a namísto běžné informační tabule zvolili formu elementárního mobiliáře, který prostřednictvím “usednutí” a vizuálního zážitku v krajině místo prožije. Jako materiál pro lavičky, stoly a houpačky použili stará dřevěná prkna, nesoucí základní informaci o daném místě. Dřevěné objekty, u nichž se počítá i s postupným trouchnivěním díky povětrnostním vlivům, by měly v návštěvnících-turistech evokovat opuštěné předměty, jaké zde zanechali původní obyvatelé.

Mapa je turistům k dispozici v Zubrnickém skanzenu zdarma. Kasička na dobrovolné příspěvky by v budoucnu měla zajistit finanční prostředky na kompletní rekonstrukci naučné stezky a dotisky map.

IMG_0135